Narození dítěte je v každé rodině velkou radostí. A narození z vody a Ducha svatého, tedy křest, je ve farní rodině toutéž velikou radostí. Zvláště tehdy, když se pro Boha rozhoduje (téměř) dospělý člověk, jakým patnáctiletý Marek jistě je.
Každá rodina se na příchod nového člena již dlouho dopředu připravuje a nejinak to bylo i naší farní rodině. Ta celou postní dobu Markovi přispívala na jeho „křestní roucho“ svými modlitbami, které byly symbolizovány útržky bílé látky.
A připravoval se i Marek. Téměř rok předem procházel katechumanátem s pravidelnými katechezemi, ve kterých bude pokračovat i po křtu.
Vše pak vyvrcholilo v liturgii velikonoční vigilie, kdy Marek veřejně před shromážděnou církevní obcí potvrdil své rozhodnutí patřit Kristu navěky, když vyznal svou víru a této víře chtěl být pokřtěn…
