… a když Betlém, proč ne živý? A tak se přemýšlelo, organizovalo a shánělo…
Jak už bylo předem oznámeno, živý Betlém měl podpořit sbírku pro rozvoj zaostalých oblasí Peru se zaměřením na primární pomoc dětem v těchto oblastech. Samozřejmě, že do organizace Betléma se zapojil i David, Peruánec, který žije v naší republice. Jeho hlavním úkolem bylo odpovídat na zvědavé otázky návštěvníků živého Betléma o Peru a životních poměrech v této andské zemi. A že otázek nebylo zrovna málo, to ukazují fotografie. Už předem byla v kostele instalována malá výstavka předmětů denní potřeby z Peru, ale i výrobků peruánských rukou. Běžela také videoprezentace odhalující více ze života této odlehlé země.
Venku mezitím vznikla „betlémská stáj“, samozřejmě se zvířátky, přičemž „hlavní roli“ hráli oslíci. Hlavně menší oslík byl roztomilý a připomínal „přerostlého plyšáka“. To ovšem nemohlo nechat děti klidné a tak se hladilo, stála se fronta na krmení a znovu se hladilo a pak se zase krmilo… I mnoho dospělých se nechalo zlákat k pohlazení. Kolem se ale motaly další zvířátka ve „vedlejších rolích“: ovečka, kozičky rohaté i nerohaté, pejsek, fretka, malé slepičky, králík a hlavně poník, na kterém se dalo i chvíli posedět, což mnohé děti využily. K tomu všemu se – vždyť byla zima – rozdával horký čaj.
A mezitím vším chodil anděl, cinkal, do pokladničky shromažďoval příspěvky do sbírky a dárce obdarovával drobnými dárečky na památku. Samozřejmě také vysvětloval, na co jsou vybrané peníze určeny. A děkoval za příspěvky.
Centrem celého dění byla „Svatá rodina“. Ta byla opravdu kouzelná… Vyzařoval z ní klid, mír a lidské teplo. To teplo, které nám novorozený Ježíšek přišel svým narozením rozdávat „v míře přehojné…“ A skutečně náš živý Ježíšek se této úlohy zhostil naprosto neopakovatelně. Jeho sladká tvářička okouzlovala všechny přítomné a stal se tak přirozeným magnetem pro všechny návštěvníky. A tohle všechno Ježíšek zvládl v klidu a pohodě – ve spánku!! A proč vlastně ne? Vždyť je všemohoucí!
Než jsme se nadáli, přiblížil se večer a s ním i konec celé akce. Ještě „ubytujeme“ zvířátka na přívěsný vozík za auto, zameteme slámu, „betlémskou stáj“ přebudujeme na obyčejný boční vchod do našeho kostela a uvnitř kostela „zlikvidujeme“ výstavku i techniku, která zabezpečovala videoprezentaci a už je vše zase tak, jak to bylo před začátkem akce…
U následujících fotek si můžete všechno znovu připomenout (ti, kdo se osobně účastnili), anebo alespoň pomocí fotek si udělat „obrázek“ o tom, jak se všechno seběhlo.
