Jak se zpívá v jedné z prefací „? v Něm žijeme, pohybujeme se a jsme?“ A je to skutečně tak. To nejdůležitější z našeho života uvidíme až po smrti. Pak teprve uvidíme v celé velkosti lásku Boha Stvořitele ke každému z nás osobně. A jeho Duch působí v těch, kdo chtějí slyšet jeho hlas. A slyšet jeho hlas ? to znamená jít tou cestou, na kterou On zve?
Ne moc často se stává, že by skrze křest do Církve vstupovali dospělí lidé. Je to událost opravdu výjimečná, ale o to více slavnostní.
O letošní velikonoční vigilii neboli hezky česky „bdění“ byli v naší farnosti křtění hned tři dospělí. Dva křty se konaly ve farním kostele ve Skalici ? Jan Mandičák a Libor Konopka – a jeden křest byl udělen v kostele sv. Václava v Bašce, zde to byl Jan Vévoda.
U takových vzácných příležitostí můžeme uvažovat nad tím, co se v nitru těchto dospělých lidí děje, že chtějí křtem vstoupit do Církve, ze které mnozí pokřtění „tiše“ utíkají ? především tím, že se přestanou účastnit praktického života Církve bohoslužbách a přijímání svátostí. Tito dospělí je přijímat chtějí? co se v jejich nitru „zlomilo“? Čím je Bůh oslovil? Proč si chtějí ? jak říkají mnozí nepraktikující pokřtění ? „zbytečně komplikovat“ život? To jsou otázky, které se vrývají do myšlenek a odpovědí je snad jedině nepochopitelné působení milosti Boží. Působen tak silné, že přetváří „křemen v prameny vod“, jak říká žalm, působení tak mocné, že „z kamenů tvoří děti Abrahámovy“, jak o tom mluví evangelium?
Zde nezbývá, než v úctě vnímat působení samotného Boha a modlit se o další milosti, které by se rozlily v naší farnosti i Církvi co nejšířeji a zahrnuly všechny, kdo Boha dosud nepoznali, anebo jeho milosti vzdorují.
Několik snímků oživí atmosféru a vzpomínky těchto slavnostních chvil?
