Liturgie

Slovo liturgie je možné vztáhnout na celý souhrn činů, jimiž lidé jakýmkoliv způsobem společně oslavují Boha, tj.  můžeme zde zahrnout mši sv., jakékoliv pobožnosti, požehnání apod.
Liturgie, bohoslužba, reflektuje základní teologické dimenze, tj Boží a antropologické, tj. lidské dimenze slavení a nemůžeme je opomíjet, aniž by došlo k nerovnováze. Každá lidská činnost společenské povahy má svůj řád. Je důležité a nutné jak z hlediska antropologie, tak i z hlediska teologie tento řád dodržovat. Totéž platí samozřejmě i o liturgickém slavení.

Liturgie se svou podstatou dotýká skutečností pro člověk neviditelných. Protože však člověk je bytost smyslová, potřebuje i tyto neviditelné skutečnosti nějakým způsobem „zviditelnit“. To se děje pomocí symbolů.  Symbol je informací o neviditelné skutečnosti. Obrací se k našemu vědomí, ale poukazuje za toto vědomí, a je zprostředkovatelem mezi viditelným a neviditelným. Symbolem je například květina dávána z lásky, viditelně informuje o mém jinak neviditelném vztahu o obdarovávanému. V liturgii jsou to například víno, chléb, kadidlo, sůl, olej, popel apod.

Na druhé straně se ve společné lidské činnosti vyskytují okamžiky, kdy je nutné viditelně ukázat ostatním, že momentálně uskutečňovaná činnost se mě osobně dotýká, že se do ní chci zapojit, že s ní souhlasím. To se děje pomocí znamení. Znamení je zástupcem známé věci a vzniká dohodou mezi lidmi. Znamení slouží ke vzájemnému dorozumívání o poznaných věcech. Znamením jsou například barvy na semaforu, dopravní značky atd. V liturgii jsou znameními především gesta a postoje věřících, tj. stání, klečení, úklony, vkládání rukou apod.

V této části farního webu najdete také různé pokyny a informace o liturgických úkonech, které věřící od církve a jejich služebníků požadují. Některé z těchto liturgických úkonů si ale vyžadují určitá specifika, která nemusí být známá široké veřejnosti. Proto zde přinášíme některé upřesňující informace o nejčastěji požadovných liturgických úkonech.